Pátek 10. října 2025, 14:45. Velmi rychlým krokem procházíme pražské hlavní nádraží a nasedáme do vlaku. Kuba si ještě nutně potřeboval koupit bagetu, Martin s Lukášem si byli jistí, že sraz je v 15:30, ačkoliv několikrát zaznělo to, co bylo i písemně v programu – že se setkáme v půl třetí. Ve 14:46 se za námi zavřou dveře a RailJet Vindobona se rozjíždí směrem na Štýrský Hradec. Happy end, všichni to stihli. Najdeme svá místa, hovory postupně utichají, pokud vůbec začnou, a většina se propadá do spánku. Tradiční exkurze do Prahy je za námi. Poslední společný výlet. Byl skvělý, památný. Zábavný, plný prozkoumávání hlavního města, zvládnutý v běhu. A proto náročný.
Praha
Autor: jkrecek, 21. 10. 2022 
Kdybyste se 7. října před 14. hodinou dívali z oken Národního muzea, jistě by vás zaujal štrúdl unavených, ale spokojených postaviček spěchající kolem jezdecké sochy sv. Václava k hlavnímu nádraží. Z oken novorenesanční budovy muzea se zdají lidé na Václaváku malincí. Tento zástup trpaslíků ale nejsou hrdinové příběhu o Sněhurce – to se 4. A vrací ze své pražské anabáze. Ano, ta rozevlátá bytost, která je dobíhá, k nim patří. Není to Šmudla, je to Tóňa. Tradičně cosi zapomněla v hostelu a musela se pro to vrátit…
Zažili jsme mnohé. V pár řádcích to nelze vylíčit. Alespoň pár střihů pro přiblížení atmosféry.