Kdybyste se 21. března 2025 vydali do SVČ Lužánky a sestoupili do tamějšího sklepení, objevili byste skupinu nervózních středoškoláků, jak posedávají, popocházejí a občas si pro sebe něco drmolí, špulí pusu nebo ji naopak otevírají. Kdybyste to vydrželi a chvíli byste počkali, všichni by se posléze usadili, v sále by se zhaslo, nad pódiem by se rozsvítily reflektory – a recitační přehlídka Špíl-berg by mohla začít.
Špíl-bergu se letos zúčastnily i dvě naše studentky, které se umístily „na bedně“ v recitační soutěži HuHla: Eva Dokoupilová (2. C) a Nina Vilímová (1. B). Rozhodla jsem se je svou účastí podpořit a nasbírat při tom nějakou inspiraci. A té bylo opravdu hodně.
Soutěž se nekonala na Špilberku, jak byste možná čekali, nýbrž v malém divadelním sále. Už to vypadá velmi profesionálně: opona, reflektory, výrazné „schody“, na kterých je místo pro publikum… jako byste byli v divadle. Atmosféra byla domácí a příjemná, byť nervózní. Sál hostil asi 40 návštěvníků, z toho 28 recitujících.
Repertoár byl široký. Slyšeli jsme básně, úryvky z románů a povídek, došlo ale i na proslov. Zazněly klasické texty od známých autorů (Bohumil Hrabal, Karel Hynek Mácha, Edgar Allan Poe, Jan Skácel či Jiří Suchý), ale i nové objevy a současní literári (Pavel Šuhájek, Laco Kerata…).
Recitující nám nabídli spoustu silných, emocionálních okamžiků, mnohokrát jsme se i zasmáli. Každý text se mnou nějakým způsobem zarezonoval, což muselo být alespoň z části tím, jak byl přednesen.
Ačkoliv já sama jsem si recitaci odbyla už ve školním kole a zde jsem byla jen jako pozorovatelka, nejnervóznější jsem samozřejmě byla, když recitovaly Nina a Evča. Nina si vybrala báseň Václava Hraběte Blues o kartách a vitriolu, Evča úryvek z projevu Bejt žencká a psát Alžběty Stančákové, který tato básnířka přednesla na Sjezdu spisovatelů v roce 2022.
Po čtyřech blocích recitace přišel konečně čas na zpětnou vazbu lektorského sboru a vyhlášení postupujících do dalších kol (na festivaly Mladá scéna, Šrámkův Písek a Wolkerův Prostějov). Mrzí mě, že Nina ani Evča nepostoupily, ale mám radost z toho, že Nina Vilímová získala ocenění za autenticitu interpretace. Obě to podle mě zvládly skvěle a výborně reprezentovaly naši školu.
Celkově se mi soutěž moc líbila, až na některé poznámky poroty a neocenění některých účastníků, na čemž jsme se my tři shodly. Konkrétně u Evči porota nerozuměla výběru textu, čemuž jsme nerozuměly, protože projev Alžběty Stančákové jako jeden z mála nesl nějaké poselství, se kterým se člověk může ztotožnit. Se vší úctou: když recitujete Erbenovu Polednici, těžko můžete s obsahem souznět. Ale když si vyberete text, který ukazuje postavení žen v dnešním literárním provozu, je to něco, s čím se člověk může ztotožnit. A takových textů na přehlídce moc nebylo…
Pokud byste se někdy objevili na recitační soutěži pouze jako divák, doporučuju zůstat až do konce, je to velmi inspirativní a zajímavé. Obecně považuji účast na Špíl-bergu za skvěle strávený čas a ještě jednou moc gratuluji našim recitátorkám.
Lenka Opršalová, 2. C (úprava: Jan Křeček)
Dodejme, že ještě máme recitátory v jiné soutěži: o účast ve finále Čtvrtlístku se utkají Jáchym Martinek a Ema Blažková (oba 3. A). Ale to je záležitost budoucnosti…
Fotky z recitační soutěže Špíl-berg: Filip Heřman
Eva Dokoupilová recituje text Alžběty Stančákové
Gesta jsou důležitá!
Nina recituje text Václava Hraběte
Nina spokojeně odchází s oceněním poroty