Víte kolik je v divadle žárovek? Projeli jste se na jevištní točně? Navštívili jste prezidentský salonek?
Pokud ne, doporučujeme Mahenovo divadlo navštívit v rámci komentované prohlídky. My (tedy studenti hudebky 2.B) jsme měli velké štěstí, protože nás divadlem provázel hlavní jevištní technik Mgr. David Vágner. Netýral nás zkoušením letopočtů, neptal se, zda jsme již divadlo navštívili (tuto otázku žádný studenty slyšet nechce), ale po rychlém úvodu nás zavedl nejprve do hlediště a následně jsme si mohli prozkoumat útroby budovy z konce 19. století.
A tady začala ta pravá podívaná. Pokud zavítáte na divadelní představení, mnoha věcí si ve skutečnosti nevšimnete. Vnímáte herce na scéně, světla dopadající na jeviště, střídání kulis a hudbu, která se line kdoví odkud. Se zaměstnanci divadla se nesetkáte, občas zahlédnete partu kulisáků, pokud se musí rychle změnit scéna. My však měli možnost být nejen v hledišti, ale i na jevišti, projet se na točně, následně se ponořit pod scénu a točitými schody vyběhnout do provaziště divadla. Výška je to pořádná. Schodištěm pro zaměstnance jsme se dostali do šaten, maskérem, k místnosti šermíře a mnoha spletitými cestami až pod strop hlediště na místa, kde je osvětlovací technika. Věděli jste, že největší zkušebna je až pod střechou? Asi nikdo z vás. Místnost je to nevlídná, bez oken, v létě s teplotou přes 35 stupňů. Jak slyšíme od našeho průvodce, tuto zkušebnu nemají rádi ani herci, ani režiséři.
Následná cesta zpět vedla okolo prezidentského salonku, poslední pohled na scénu divadla – na jevišti jsme zahlédli první tanečníky z připravovaného baletu Coco Chanel.
Prohlídku jsme zakončili na Malé scéně divadla, kde se v těchto týdnech hraje pro děti Kubula a Kubikula. Tady, zcela v útrobách divadla, jsme si i zazpívali.
Závěrem musíme říci, že mít hlavního jevištního technika jako průvodce Mahenovým divadlem byla jednoznačně výhra. Děkujeme.
Za Sekci ČJL zapsala S. Cupáková
