Dne 4. září nastal pro naše nové prváky první školní den na Elgartce a jak jinak započít studium než pořádným adapťákem! Ale pozor, naše adaptační kurzy organizují „peeři”, skupina studentů, která pořádá pro spolužáky různé akce a adapťák patří mezi ty nejdůležitější. Všichni jsme byli pečlivě proškoleni na Peerkurzu 2023, kde jsme mj. kurz připravovali. Se sestaveným týmem peerů a autobusy plných prváků jsme ráno vyrazili do Meziříčka.
Hned po příjezdu startuje náš program. Každá třída má svůj, struktura a leckdy i osvědčené aktivity jsou však stejné. Začali jsem zlehka, nějakými „seznamovačkami“, aby se studenti ve třídě mezi sebou poznali a něco málo se o sobě dozvěděli. Po obědě se nám noví spolužáci už více rozkoukali, a proto nastal čas na „problémovky“. Během nich se třída učí spolupracovat a řešit různé záludné úkoly, které jim jejich peeři přichystali. Společný večer zahájila paní ředitelka povídáním o studiu na Elgartce, výchovná poradkyně a preventista také řekli své, pak peeři představili své portfolio. Po zhlédnutí fotoreportu z úvodního dne nás čekal táborák a společné zpívání. Ohněm ale první den ještě neskončil! Zlatým hřebem večera byla noční hra napříč celým ročníkem.
Po společné ranní rozcvičce pokračovaly druhý den programy, aktivity jednotlivých tříd postupně směřovaly k nejnáročnější aktivitě adapťáku. Divadla ukáží, jak se už studenti naučili spolupracovat a fungovat mezi sebou, všichni se totiž musejí do přípravy zapojit, ať již jako scénáristé, režiséři, osvětlovači, zvukaři, herci nebo třeba kulisy. Večer si pak vzájemně svoje dramatické kusy přehrají. I s třídními učiteli, v kostýmech, záři reflektorů, kouři z mlhovače, zvukovým doprovodem… A jak jinak zakončit kulturní večer, než společnou diskotékou a ohňostrojem!
Poslední den byl už celkově takový pohodovější, hodně prostoru bylo věnováno sdílení a hrály se hlavně „důvěrovky”, při kterých si mezi sebou prváci zvědomili, že se mohou na své spolužáky ve třídě spolehnout.
Je krásné sledovat, jak ze skupiny 30 lidí, kteří první den ráno seděli zaraženě v lavicích, aniž by mezi sebou mnozí promluvili, vznikne nový kolektiv, v němž si už nikdo není cizí. Naším úkolem bylo navodit tu správnou atmosféru, zapracovat na bezpečném a přátelském klimatu třídního kolektivu.
Když se potkám s prváky, vidím, jak se jim třídní kolektiv od adapťáku stále dobře drží. Myslím, že se nám povedlo splnit zadání. A ještě získat nové přátele, zužitkovat naučené a výborně se pobavit.
Za sebe musím říci, že organizace adapťáku nebyla vůbec snadná, ještě k tomu to byl můj první. Ale i přes spánkový deficit a fyzickou únavu jsem si ho jako „instruktor” užil. Měl jsem velkou radost z toho, co jsme společně dokázali.
Jáchym Martinek, 2.A