Druhý jarní den jsme si zpestřili posledním autorským čtením. Vlastně bylo jaksi bonusové. Pozvanou autorkou nebyla básnířka, z dalších škol nepřišli „předskokani“ a na Elgartce se v této sérii četlo již podruhé. Máme to tak vždycky: čtyři čtení jsou lepší než tři… a mnohem lépe se ze čtyř čtení tvoří plakáty! Nicméně dosti nadsázky, teď vážněji: velmi si ceníme toho, že pozvání přijala autorka žijící ve Francii, autorka, která píše česky a francouzsky a která se k nám vydala v rámci „turné“ k propagaci románu Amsterodamské vigilie o Rembrandtovi a Komenském.
Předskokani sice tentokrát nebyli, ale „předzpěv“ k samotnému čtení proběhl. Lenka Horňáková-Civade laskavě souhlasila s návrhem, že by se nejdříve setkala se zájemci z řad studentů francouzštiny. Jak často totiž máte možnost setkat se… no, ne snad s rodilou mluvčí, ale s člověkem, který ve Francii žije a francouzštinu používá denně? Této nabídky využilo asi deset studentů a studentek, před začátkem autorského čtení seděli v těsném kroužku kolem autorky a tu plynulejší, tu trhanější francouzštinou zkoušeli autenticky využít cizí jazyk.
Jednou z přítomných byla i Klára Škrdlová ze 2. A, která se ujala i role moderátorky. Byla to pro ni první taková zkušenost, vzala to tedy poctivě a načetla několik knih Lenky Horňákové-Civade, včetně posledních Amsterodamských vigilií. Připravila se tak zevrubně, že první půlhodinu publikum pouze sledovalo zajímavý rozhovor obsahující i nejrůznější detaily ze života, už už se zdálo, že na samotné čtení ani nedojde. Ale nakonec vše proběhlo standardně, autorka přečetla ukázku z nejnovějšího románu a posléze došlo i na její výtvarnou tvorbu a dotazy z publika.
(jeden z obrazů Lenky Horňákové-Civade, který jsme pro ukázku promítali přes projektor)
Publikum bylo tentokrát zajímavé svým složením: kromě studentů byl přítomen neobvykle vysoký počet návštěvníků v důchodovém věku. Těšíme se, že na další čtení třeba přijdou rovněž. A zván je samozřejmě i ten pán, který u závěrečné diskuze s Lenkou Horňákovou-Civade prakticky nepustil nikoho jiného ke slovu. Dotazy byly nápadité a zajímavé, ale spíše na soukromý rozhovor s autorkou, který ostatně pokračoval i dlouhé minuty poté, co všichni ostatní odešli. Kdyby nás nevyhnal pan vrátný, možná tam stojíme dodnes. A můžeme si na autorských čteních snad přát zvídavější publikum? Jen houšť a větší kapky!
A proto se těšme, co si vymyslíme na příští rok. Možná překladatelé? Nebo někdo z nakladatelského provozu, tedy redaktoři, nakladatelé? Co třeba zaměřit se na žánry: fantasy, detektivky, červená knihovna? Nebo snad autoři spojení s vybraným regionem? Možností je nepřeberně, ale věříme, že zvládneme zorganizovat sérii autorských čtení na brněnských gymnáziích i v roce 2025.