V okresním kole SOČ bude v březnu bojovat Tereza Musílková a Vanda Vogelová ze 3. C s prací z oblasti informatiky.
Jejich práce se týká IMU senzorů a analýzy pohybu, které se využívají ve zdravotnictví. Přínosem by byla možnost rehabilitace pacientů po mozkové příhodě s motorickou poruchou horních končetin bez neustálé přítomnosti terapeutů.
Terce a Vandě jsem položila několik otázek, které souvisí se zapojením do soutěže. Zde jsou jejich odpovědi:
1. Kde jste se o SOČ dozvěděly a proč jste se rozhodly do ní zapojit?
O SOČ jsme se dozvěděly skrze prezentaci od starších studentů, kteří SOČku dělali. SOČka nás zaujala z mnoha důvodů. Byla to příležitost rozšířit si znalosti mimo školní výuku a také vyzkoušet si napsat odbornou práci, které se na vysoké často píšou.
2. Co rozhodlo o výběru tématu?
Výběr tématu nebyl vůbec jednoduchý. Vybíraly jsme si z již vypsaných témat. Obhlížely jsme spíše něco s biologií, ale jak jsme zjistily, byl to bohužel ten nejžádanější obor. Musely bychom napsat motivační dopis. Neměly jsme jistotu, že téma dostaneme a ještě jsme neměly dostatek času na napsání motivačního dopisu. Pak jsme najednou narazily na teď už naši vypracovanou práci, která Vandu zaujala a netrvalo dlouho a Terku taky přemluvila. Vanda měla s kódóváním, i když laicky, už zkušenost nejen ze školy. Zároveň nás obě zaujal i aspekt z hlediska medicíny.
3. Jak dlouho jste na tématu pracovaly v součtu? Dokážete říct kolik dní, hodin týdně?
To je těžké říct, protože jsme na tom nepracovaly pravidelně. Začaly jsme naší praktickou částí. Vždy jsme vypracovaly část a pak to na nějakou dobu odložily. Také jsme to poslaly našemu školiteli, počkaly na zpětnou vazbu a podle potřeby upravily. Samotnou práci jsme začaly psát až v prosinci a dopsaly ji až v únoru. Celkem by se dalo říct, že nám to zabralo asi měsíc práce.
4. Pracujete v tandemu. Jak k tomuto rozhodnutí došlo? Má to své výhody/nevýhody?
Původně jsme si chtěly vzít každá vlastní téma, ale pak jsme se rozhodly vzít si jedno téma dohromady. Když jsme objevily práci s dvěma volnými místy, šly jsme do toho. Náš vedoucí práce nám poté schválil pracovat spolu, a tak jsme toho využily. Určitě největší výhodou byla vzájemná motivace. Teď po dokončení a dopsání SOČ bych dokázala tvrdit, že jsme se dobře doplňovaly! Když jedna z nás na SOČce nedělala, tak druhá převzala kormidlo a pracovala ona. Každá víme něco a to se velmi hodilo. Mít druhého člověka bylo super i jako zpětná vazba. Nevýhod práce ve dvou bylo málo, především když se dobře známe.
5. Co vám účast v soutěži SOČ dala?
Silné nervy. Cítily jsme někdy frustraci s naší prací, především při úplně prvotním kodóvání a pak při dokončování celé práce.
Naučilo nás to se nevzdát, i přes veškeré problémy a změny, co se naskytly. Taky jsme si odnesly spousty nových informací.
6. Pokud máte k celému projektu nějaké své postřehy, podělte se o ně, prosím.
SOČka není pro každého, zabere čas a především místo v hlavě na několik měsíců. I teď před okresním kolem stále žije SOČ uvnitř naší hlavy dennodenně. Studenti si můžou myslet, že práce zabere mnoho času a je náročná. Z naší zkušenosti jsme se necítily nikterak časově tlačené a to i během školního roku. Samozřejmě je to krok do neznáma, ale to nás na tom nejvíc bavilo/frustrovalo. Musely jsme dělat vlastní rozhodnutí a nespoléhat se na jasné pokyny od vedoucího práce.
Děvčatům děkuji za rozhovor a držme jim palce v okresním kole.
Dagmar Muzikářová