„Paní Matušková nám čítala před spaním biblické příběhy. A tam to bylo! Andělé se zjevovali, aby splnili nějaké přání nebo alespoň naznačili, jak vyzrát na osud.“
(Martin Reiner: Jeden z milionu, Anděl)
Všechno dobré musí jednou skončit. I série autorských čtení na Elgartce. Poslední autorské čtení probíhalo zhruba stejně jako všechny předchozí. První část byla zasvěcena diskuzi studentů s naším hostem, Martinem Reinerem. Studenti slyšeli pátou zasvěcenou reakci na základní otázku: „Proč psát?“ A znovu dostali jinou odpověď, než když se předešlé pátky zeptali předešlých autorů. Pro veřejnost jsme tentokrát měli ozvláštnění: neměli jsme pouze jednoho, ale hned dva uvaděče (respektive pan profesor byl tak laskav a pomohl nervózní studentce).
Pro ty z vás, kteří v pátek 11. května 2018 nemohli přijít nebo Martina Reinera neznají, krátké životopisné okénko. Martin Reiner je brněnský autor, nakladatel a básník. Přestože je nakladatel, většinu jeho knih vydala jiná nakladatelství. Píše poezii (např. Nové decimy nebo Hubena stehna Twiggy) i prózu – romány, povídky, fejetony. A protože u nás četla i Dora Kaprálová, nabízí se srovnání. Povídky Martina Reinera jsou místy zpracovány podobně jako Berlínský deník Dory Kaprálové – některé části nebo detaily jsou smyšlené, některé byly napsány na zakázku (třeba povídka Anděl z knihy Jeden z milionu, kterou jsme slyšeli na čtení). Jeho povídky vyšly i v antologiích, třeba v knize Ach, ty matky společně s povídkami Michala Viewegha, Ireny Obermannové, Petra Šabacha a dalšími. Získal Literu za knihu Básník. Román o Ivanu Blatném, která vyšla roku 2014.
Ale zpátky k průběhu autorského čtení. Došlo totiž i na diskuzi, a to prakticky od začátku čtení. A my už máme s čím srovnávat. Odpovědi Martina Reinera stály někde mezi goldflamovskými (tj. rozsáhlými, s odbočkami, někdy i na deset minut) a slívovskými (tj. krátkými, stručnými, s vědomím toho, že času na diskuzi není mnoho). Pozvaný host byl ovšem vždy srdečný, otevřený a přístupný otevřít i osobnější komnaty svého rozmanitého života. Děkujeme za to! A pak již došlo na autorské čtení. Kromě zmíněné povídky Anděl jsme slyšeli úryvky z chystaného pásma. Úryvky zatím nepublikované, někdy neučesané – a možná jsme slyšeli něco, co nikdy publikováno nebude. Být u procesu tvorby, vlastně ho přímo zažít (když něco slyšíte a pak autor řekne, že tohle asi ještě změní, že se mu to nezdá), to je velmi blízko tomu, čemu se říká „živá literatura“. A pak to bylo všechno pryč. Martin Reiner odešel, třída se vyprázdnila, uvedli jsme ji zpět do původního stavu. A byl konec.
Všechno dobré musí jednou skončit. Ale konce, konce jsou zajímavé. Znamenají občas nové začátky…
Michelle Heinzová & Jan Křeček