S listopadem je spjat celorepublikový festival Den poezie. A stejně jako loni, i letos se do něj zapojila Elgartka. Pamatujete na projekt s názvem Elgartiana? Proběhl 22. listopadu 2014. Letos jsme chtěli přijít s něčím jiným, novým. Zároveň jsme byli vázáni tématem Dne poezie: to letošní znělo „Poezie pod proudem“.
Inovativní nápad přinesly slečny Tereza Jančíková, Mariya Slavik a Lucie Světlíková ze 3.B – uděláme „iskejpovky“! Pod tímto podivným názvem se skrývá anglické slovo „escape“, tedy útěk, únik. Princip spočívá v tom, že se hráči nechají dobrovolně zavřít do místnosti, v níž jsou připraveny různé indicie, na jejichž základě lze najít klíč. Úkolem je pak samozřejmě dostat se ven, většinou za předem určený čas. Dostat do toho poezii, jakýkoliv proud a ještě navíc příběh pana Elgarta, to dalo zabrat a samozřejmě jsme si museli výchozí princip trochu upravit. Ale v sobotu 21. listopadu 2015 bylo vše připraveno.
Bylo to celé vlastně velmi jednoduché. Návštěvník vešel do školy, byl uvítán studentkami u vrátnice, dostal perníček ve tvaru člověka (tedy pana Elgarta) a následně byl odveden do místnosti 111 (orwellovskou místnost 101 ve škole bohužel – nebo naštěstí? – nemáme). Poslední instrukce zněla „používat můžete vše, co je v místnosti, ovšem tak, aby to nebylo poškozeno“ – a pak už se za nic netušícím návštěvníkem zavřely dveře a zaklapl zámek. Příběh pana Elgarta mohl začít.
V každé místnosti ležel uprostřed na stole úryvek příběhu pana Elgarta. Kdokoliv chtěl vědět, jak příběh pokračuje, musel jít do další místnosti, kde byl (reálně či pomyslně) opět zamčen. Postupně se návštěvník dozvídal více ze života pana Elgarta, více o tom, jaký měl úkol a jaká byla jeho role na tomto světě. Každá místnost byla také zasvěcena nějakému proudu – elektrickému, uměleckému, proudu vody, proudu tepla/světla, proudu vědomí. A v každé místnosti byly básně, které větším či menším dílem sloužily jako indicie (návštěvníci tak museli například složit správným způsobem rozstříhaný text od Jana Skácela, aby zjistili, že v několika verších jsou písmenka navíc – ta, přečtená za sebou, udávala, kde je umístěná další indicie; u odměrného válce, na jehož dne byla v nepromokavém obalu tajná zpráva, byly básně o vodě, protože jenom ta mohla návštěvníkům pomoci dostat se dál atd.).
Den poezie se povedl. Jak se ostatně můžete přesvědčit podle fotek pod článkem. Jediným problémem byl relativně malý počet návštěvníků – ale o to větší motivaci máme na příští rok: musíme zlepšit propagaci a pozvat kamarády, známé, rodiny či bývalé spolužáky. A už teď se můžete těšit. Vypadá to, že budeme putovat s Karlem Hynkem Máchou.
A jak to celé vypadalo? Pojďme se společně podívat!
Příběh pana Elgarta začínal na vrátnici, kde návštěvníky vítaly Kačka Hlaváčková (2.B, vpravo) a Aneta Luňáková (2.A, vlevo). Jen občas se jim tam připletl podivný vetřelec (uprostřed).
Každý návštěvník dostal pana Elgarta s sebou. Pan Elgart byl perníček a vypadal tak, jak vidíte na fotce nad tímto textem...
...ale klidně i jinak. Kačka Hlaváčková jich upekla spoustu. Všechny perníčky vypadaly k nakousnutí. Taky nakonec žádný nezbyl.
V každé místnosti pak byla část příběhu. Bylo to vymyšlené velice rafinovaně - každý chce přece vědět, jak to bylo dál. Ať už je "to" cokoliv. A každý návštěvník se proto nechal ochotně zamykat do dalších a dalších místností.
Některé místnosti nebyly zamykací, byly hlídány strážci. V tomto případě Hynkem Podlipným (1.C), který nám přišel pomoci i s bratrem Honzou, který na Elgartku vůbec nechodí.
Jedna z místností byla nesmírně tvůrčí. Úkolem bylo přispět k vytvoření nového stylu: elgartismu. Elgartismus je samozřejmě umělecký proud, který kráčí vpřed, který jde odněkud někam, který má směr. Zároveň jde o proud výslovně eklektický, v našem případě spojoval nespojitelné. Pro návštěvníky byla připravena dvě plátna. Po jednom bylo třeba se projít. Jak vidíte, někteří to vzali velmi vážně a šli bosky.
Jiní, třeba paní ředitelka, použili připravené boty speciálně určené pro tento účel.
Druhé, eklektické plátno vyžadovalo mnohem rafinovanější přístup. Zadání "Mickey Mouse potkává Venuši" si vyložili mnozí... různě.
Ve třetím patře se návštěvníci setkali s fyzikálními zákony v praxi. Archimédes by měl radost. Nebo Jan Skácel, jehož Modlitba za vodu byla jednou z indicií. Vzadu lze spatřit Terku Jančíkovou (3.B), jednu z autorek konceptu Příběhu pana Elgarta.
Nebyl to jen Skácel a Archimédes. Na své si přišel i E. A. Poe. Živého havrana jsme nesháněli, použili jsme školního vycpaného krkavce, pod kterým, jaké překvapení, byl ukryt vzkaz.
Proud tepla pomohl návštěvníkům v další místnosti. Luštili jsme tajný vzkaz. Tato místnost byla nejbrutálnější - k místnosti nebyl klíč, na dveře ovšem byla nalepena čtečka biometrických údajů. A chudák pan Elgart (respektive jeho ručička) musela být obětována. Ale nebojte, perníčci nemají nervová zakončení a nic je nebolí.
Na správný postup dohlížela Nikola Procházková (2.C). Povšimněte si čtečky biometrických údajů a sveřepého výrazu Nikoly. Nevím, jak vy, ale já bych ji v noci potkat nechtěl...:)
O patro níž byla nejtmavší místnost. Každá pořádná bojovka musí totiž mít aspoň jednu místnost, kde není nic vidět. A nám zbýval poslední proud. Elektrický. Protože když není, zbývají jen svíčky.
Ale každý tunel (a každá místnost) má na konci světlo. A někdy i klíč. V tomto případě očividně pod topením.
Poslední místnost byla dobrovolná. Ovšem užili si ji nejvíc děti a tatínci. Příběh pana Elgarta skončil, vše dobře dopadlo (až na tu obětovanou ručičku), zbývalo dodělat úkol páně Elgarta. Postavit školu. Z lega, z dupla, z cukru... Tolik návrhů výškových budov jsme tu ještě neměli.
Komu to nestačilo, mohl si zkusit speciální bonusovou místnost. Vytvořila ji naše bývalá studentka Ivča Šmorová. A byla to fuška. Bonus přece nemůže být jednoduchý!
Kdo všechno zvládl, mohl se za odměnu občerstvit v Café u Elgarta. Díky patří všem, kteří dobrovolně něco upekli a donesli.
Jak vidíte, přežili jsme celou akci ve zdraví duševním i fyzickém. Škola také stále stojí. A bude-li stát za rok, budeme se těšit, že třeba přijdete i vy, kdo jste právě dočetli tento článek.