„Já jsem Sabča… a já jsem Lucka,“ představují se sympatické moderátorky z OA Kotlářská třiceti hlavám, povětšinou zmoklým. Asi dvacet minut před začátkem autorského čtení Anny Bolavé se spustil prudký déšť. Tak prudký, že místo kolegyně z Gymnázia Křenová přichází jen zpráva: „Úplně mi promokly boty. Musela jsem se vrátit domů.“ Možná nás ale déšť zachránil. Kdyby přišlo dalších dvacet lidí, do příjemně malé učebny bychom se vešli jen obtížně.
Jako vždy začínají „předskokani“. Do žlutých křesel usedají Petr Burýšek z Gymnázia tř. Kpt. Jaroše a Eliška Sukupová Gymnázia Řečkovice. Nejdřív čte mladík v modré mikině. Začíná nejistě. „Musíš nahlas!“ radí mu vyučující z Jarošky z první řady, Petr se nadechne a zvučným hlasem předčítá Povídku o kávě. Brněnská realita se prolíná s římskou mytologií, na Solniční se potkávají Mars s Venuší a lidé se proměňují v šálky a hrnečky. Kafkovské vyznění je mírněno hyperbolizovanou absurditou, textu nelze upřít originalitu. Eliška Sukupová má připraveny dva krátké texty. Jsou vybroušené, vycizelované, je patrné, že Eliška v práci s jazykem ví, co dělá. Zejména druhý text o manipulaci ve vztahu je silný, působivý.
Přibližně v 17:20 už zvou moderátorky Annu Bolavou a stručně ji představují: „Věnuje se sběru bylin, chytání ryb… a taky svým dětem,“ předčítají a pořadím jmenovaných aktivit rozesmějí sál. Anna Bolavá vše uvádí na pravou míru, dětem se prý v minulosti věnovala intenzivně, teď už ale vyrostly a jsou samostatné. V této chvíli nastane zvláštní okamžik: moderátorky čekají, že Anna Bolavá se nějak představí, Anna Bolavá čeká, že moderátorky se chopí slova. Když se tak nestane, chopí se slova Anna Bolavá… a moderátorky se v ten okamžik stávají kulisou. Je to škoda – jak bylo vidět v závěrečné části, kdy moderátorky začaly klást otázky, zjevně připravené, promyšlené, zasvěcené –, ale zároveň nás Anna Bolavá vezme na strhující jízdu skrze svoje knihy.
Čas se smršťuje a natahuje, perspektiva se mění, vše se slívá do množství střídajících se obrazů: nať přesličky vykupují za 30 Kč/kg; okna jsou střídavě otevírána, protože je místnost vydýchaná, a zavíraná, protože hluk z ulice ruší povídání autorky; čtení z Do tmy; moderátorky komunikují pomocí vzkazů psaných do desek, které drží před sebou jako štíty; červené kalhoty Anny Bolavé; kašel za dveřmi; tik tak hodin, tik tak z textu Elišky Sukupové; čtení z Ke dnu má úspěch: v místnosti plné obyvatel škol to nemůže být jinak, když jsou popisovány třídní schůzky; ze čtení: „…na co dalšího jste s ostatníma krávama z kabinetu přišly!“ – pauza, Anna Bolavá: „Já se omlouvám… To jsou myšlenky tý postavy!“; publikum svobodně komunikuje s autorkou, ze čtení se stává hromadná diskuze, otázky létají ze všech koutů, zároveň je autorka zvládá odpovídat a držet se toho, že jde o autorské čtení; ukázka z Před povodní, postava polyká pulce; červené kalhoty Anny Bolavé ladí s jejími náušnicemi!; chystá se román o domově důchodců… a konečně se ke slovu dostávají moderátorky.
Sabina Bucková a Lucie Friedbergová zjevně odvedly kus práce. Desky mají plné otázek, z nichž mnohé Anna Bolavá v předchozí hodině zodpověděla, aniž byla tázána. Zbývá ještě pár zajímavých… …a pak už nezbývá čas. Moderátorky děkují, loučí se. Anna Bolavá ještě zůstává, podepisuje knihy, povídá si se čtenáři. A my se pomalu blížíme do druhé poloviny série autorských čtení. Příště se uvidíme 11. března v Řečkovicích na čtení Martina Reinera.
