Filharmonie Brno pořádá již šestým rokem koncerty a workshopy pro žáky základních škol a rovněž pro středoškoláky. Úroveň akcí každým rokem stoupá, proto je velmi těžké sehnat dostupný termín. Když se totiž na konci srpna objeví nabídka koncertů od lektorky filharmonie, Mgr. Kristýny Drášilové, v mžiku jsou všechny workshopy obsazené. Zatímco v loňském a předloňském roce naši studenti absolvovali program V orchestru (skutečně jsme seděli mezi jednotlivými hráči, kteří místo pódia využili prostory sálu), v letošním roce jsme měli možnost zúčastnit se programu Harfa, 47 strun a nekonečně možností.
Původně jsme se všichni těšili, že akce proběhne v sálu Besedního domu. Bohužel právě v době naší návštěvy zde probíhal konkurz na obsazení postu flétnisty/flétnistky (Pro zajímavost - na konkurz se přihlásilo 57 hudebníků.). Naštěstí měla lektorka na akci připravený malý sál, který využívá na besedy se studenty. Právě sem přivezla harfenistka filharmonie svůj koncertní nástroj a mohli jsme začít.
Měli jsme velké štěstí, že jsme se mohli setkat s první harfenistkou, MgA. Ivanou Švestkovou, a zblízka pozorovat její umění hry na harfu. Tento královský nástroj vystudovala na HAMU v Praze, v současné době úzce spolupracuje s Praque Philharmonia, pravidelně vystupuje v zahraničí, zasedá v porotách mnoha hudebních festivalů.
Na úvod vybrala část skladby Má vlast, konkrétně Vyšehrad, českého skladatele 19. století – Bedřicha Smetany. Zatímco hudbu z Vyšehradu jsme mnozí znali, následující Preludium Sergeje Prokofjeva bylo pro nás novinkou.
Následovalo seznámení se s harfou, možnostmi nástroje, způsoby ladění. Věděli jste, že se harfa ladí i v průběhu koncertu? Že má sedm pedálů? Cena koncertní se pohybuje kolem 1 a půl milionu? A co dělá harfistka, když jí praskne struna na nástroji? Prý někteří přestanou hrát, koncert se přeruší, natáhne se během 2 min nová struna a pokračuje se dál.
Závěrečnou skladbou nám přímo vyrazila dech. Baroque Flamenco současné americké skladatelky Deborah Henson-Conanat bylo vskutku famózní, dokonce harfistka bušila do dřevěné ozvučné desky nástroje. Bouřlivý potlesk si opravdu zasloužila.
Opustit prostory Besedního domu se mnohým vůbec nechtělo, někteří si ještě alespoň „šáhli“ na struny, najednou měli mnoho zvídavých, ale smysluplných dotazů, které Ivana Švestková ochotně zodpovídala. A pak … přece odchod do školy.
Zapsala Soňa Cupáková