Na počátku stála myšlenka studentů pražských vysokých škol umožnit středoškolákům, aby se během školního roku seznámili s programy alternativních divadel, pochopili, jak složité je uvést hru na jeviště, a informace nezjistili pouze z online prostoru, ale přímo od herců či lektorů divadel.
Studenti v rámci platformy Díky, že můžem vzdělávat (slovo můžem není překlep) následně oslovili divadla, která o tento vzdělávací program projevila zájem, a mohlo se začít s přípravou jednotlivých prezentací.
O akcích platformy jsme se – my jako škola – dozvěděli z mailu, který nás, češtináře, zaujal a rozhodli jsme se nabídku využít pro třídu 3.A. V Brně se zapojilo HaDivadlo, které studenti rádi navštěvují, a my jsme se mylně domnívali, že vše proběhne na domovské scéně. Tento nápad bohužel padl. Technici, zajišťující realizaci scény na večerní představení, potřebují více času, než si lektoři původně mysleli, a vzhledem k tomu, že divadlo další větší prostory nemá, přišli lektoři za námi. Škoda, divadelní prostředí by bylo mnohem zajímavější.
Program probíhal následovně. Po seznámení s Barborou Schőnovou a jejím kolegou jsme zhlédli prezentaci na téma Jak se (dnes) dělá divadlo.
Věděli jste, co znamená slovo ferman? Jaký vztah je mezi divadlem a grafickým designem? Kde se dnes studuje scénografie? Co má na starosti intendant? Někteří studenti třídy 3.A, kteří se projektu zúčastnili, dokázali odpovědět na první dobrou, pro ty, kteří divadlo navštěvují sporadicky, bylo občas překvapením, kolik lidí se „motá“ kolem jednoho pouhého přestavení, jak je vše náročné časově i finančně.
Druhá část program počítala s aktivitou studentů. Pro nastudováni divadelní hry vybrali lektoři román Ludvíka Vaculíka Sekera. Následně rozdali úkoly jednotlivým skupinkám studentů.
Z dodaných materiálů měli nastudovat, kdo byl Vaculík, co je obsahem románu Sekera, které postavy budou hlavní, které vedlejší, jakou zvolit scénu, kostýmy, hudbu a další informace vedoucí k realizaci celého představení.
Studenti se snažili dojít ke společné verzi návrhu, který pak před ostatními prezentovali. Lektoři poctivě obcházeli skupinky i jednotlivce, poslouchali, ale i radili. Byli potěšení, že nebyl využíván názor AI, aby si všichni ulehčili práci. Tím by kreativita zůstala nepolíbená.
Závěrem mohu říci, jako pozorovatel, že myšlenka sdělil studentům ve škole informace o divadle je velmi nosná, avšak pokud by se celá akce odehrávala ve skutečném divadle, celá akce by se dostala na vyšší úroveň.
Za ČJL zapsala S. Cupáková