Ve středu 9. dubna 2025 jsme se v dopoledních hodinách se třídou 3. B vydali do Knihovny Jiřího Mahena. V rámci festivalu Dny polské kultury bylo na programu promítání filmu Sestry Franze Kafky v ghettu Litzmannstadt. O osudech Franze Kafky se ví mnohé, ostatně připomínkou skutečnosti, že Kafka zemřel na tuberkulózu 3. června 1924, film začínal. Osudy jeho sester jsou méně známé, byť jsou tragické: všechny tři se dožily druhé světové války a všechny tři byly zavražděny jako osoby židovského původu ve vyhlazovacích táborech.
Nejmladší Ottilie se provdala proti vůli otce za Čecha Josefa Davida, později byla deportována do Terezína a zemřela v Auschwitz-Birkenau v roce 1943. Další dvě sestry, Gabriela (zvaná Elli) a Valerie (zvaná Valli), byly provdány za židovské občany, proto byly v roce 1941 i s rodinami deportovány do polského města Lodž, konkrétně do ghetta nazvaného podle Karla Litzmanna, německého generála a podporovatele nacistů, Litzmannstadt. Právě závěr jejich života snímek sledoval.
Film byl amatérský, natočil jej Przemyslaw Dakowicz, polský básník se zájmem o českou kulturu, svépomocí. 3. B se shodla, že z řemeslného hlediska nebyl snímek moc dobrý, ale přesto zapůsobil. Zachycoval jak minulé dění (a je třeba zmínit, že autentické zachycení holocaustu neotřese jen se těmi neotrlejšími), tak současný stav míst, kde Elli a Valli pobývaly. A při procházení domů v Lodži to vypadalo, že se za těch více než 80 let nic moc nezměnilo…
Promítání uvedli Janusz Baron, který v Knihovně Jiřího Mahena organizuje mnohé zajímavé programy pro veřejnost (například Mahenovu akademii pro 21. století), a Lucie Zakopalová z Polského institutu v Praze, která na začátku uvedla film do kontextu – jednak informacemi o autorovi, jednak historickým exkurzem o hranicích Polska tehdy a dnes.
Ať jde o profesionální práci, nebo o činnost nadšenců, filmy tohoto typu jsou potřebné v jakékoliv době. Pomáhají nám pochopit, co se dělo v historii, ale neméně prospěšné mohou být k porozumění současnosti, vzorcům lidského chování či k tomu, abychom si uvědomili, jak křehké mohou být lidské osudy.
