Edukačních programů pro středoškolskou mládež přibývá v posledních letech raketovou rychlostí. Bohužel ne všechny projekty se zdaří a vyučující již v dalším roce akci pro své studenty neobjednají. To se ale netýká projektu V orchestru, který připravuje Filharmonie Brno.
Zatímco v loňském roce jsme se studenty prvních ročníků navštívili pořad věnovaný českému skladateli Bedřichu Smetanovi a jeho fenomenální Mé vlasti, letošní ročník se Filharmonie Brno věnovala vývoji evropského orchestru.
Jak napovídal samotný název programu – Jak šel čas – pořadatelé se tentokrát zaměřili na nástrojové složení orchestru od baroka přes klasicismus, romantismus, první polovinu 20. století až po nedávnou minulost. Aby posluchače z řad studentů ještě více naladili, opět přemístili filharmoniky z pódia do sálu Besedního domu. Pro ty, kteří vývoj vážné hudby zcela neznají, bylo jistě překvapením, že dirigent nemá dirigentský pultík, dokonce ani taktovku a v sále sedí pouze 15 filharmoniků hrajících převážně na smyčcové nástroje. Naštěstí jim moderátorka programu záhy prozradila, že tento počet odpovídá barokní době Vivaldiho, Bacha nebo Händela. V období klasicismu – tedy především v době Mozarta – postupně přidávali skladatelé dechové nástroje, v době 19. století se začala používat taktovka a dnes? Dnes má orchestr téměř 90 členů a nikoho nepřekvapí, když bicí sekci zastupuje 8 hráčů a vedle saxofonu uslyšíme i elektrickou kytaru.
Výběr jednotlivých skladatelů a jejich skladeb byl velmi pečlivě propracovaný, mnohé okouzlilo Jaro Antonia Vivaldiho, Prokofjevova suita Montekové a Kapuleti z baletu Romeo a Julie nebo hudba Alfreda Schnittkeho pro film Klauni a děti. Věděli jste, že balet Romeo a Julie Sergeje Prokofjeva měl světovou premiéru v Brně? Tak teď už to víte.
A co se, kromě výše zmíněného programu, změnilo od loňského roku? Určitě nás potěšila větší spolupráce moderátorky Kristýny Drášilové a dirigenta Patrika Červáka. Brněnský absolvent JAMU a FF MU nejenže řídil postupně rostoucí orchestr, ale společně s moderátorkou provedl studenty několika staletími a ukázal neuvěřitelnou proměnu symfonického orchestru.
Po skončení koncertu měli možnost studenti sdělit pořadatelům, jaké skladby je nejvíce zaujaly a co by jim chtěli vzkázat. Většina našich studentů se klonila k dílu S. Prokofjeva, jeho Montekové a Kapuleti oslovili téměř každého. Jako druhou skladbu označili práci Alfréda Schnittkeho – Klauni a děti.
A co by chtěla vzkázat Filharmonii Brno Elgartka? Co kdybyste pro nás připravili na příští rok pořad o filmové hudbě nebo o jazzu.
Za Sekci českého jazyka zapsala S. Cupáková