Cestovní deník jedné učitelky
2. 11., den první
V osm hodin večer se autobus naložený až po strop nejen studenty, ale především polštáři, dekami a svačinami pomalu vykolébá z ulice Nováčkovy směrem do velkého světa kdesi v dáli. Vypadá to, že unavení už vyrážíme, protože až na obligátní pauzy všichni spí. Tedy vlastně pospávají. V nočním autobuse se, prosím pěkně, zásadně jen podřimuje.
3. 11., den druhý
Někdy dopoledne přijíždíme do Belgie. Očekávání jsou veliká. Belgické hranolky! Wafle! Čokoláda! A mimochodem taky Bruggy, samozřejmě. Protouláme historické městečko křížem krážem, studenti se na sraz vrací s ulepenými pusami, takže ochutnávka zjevně proběhla. Lodičky nám ukážou město zase z jiné perspektivy a i přes chlad od vody je to úchvatná podívaná.
Se soumrakem Bruggám zamáváme a už se nemůžeme dočkat francouzského Dunkerque. Noční procházka po místech, kde probíhala během druhé světové války operace Dynamo, přilákala jen část skupiny, většina dala přednost měkké posteli.
4. 11., den třetí
Brzy ráno, tak brzy, že to snad až slušné není, e jedeme nalodit na trajekt. Ne že by všichni vstali včas, ale na to se historie neptá. Po dvou hodinách nás vítají doverské útesy a baví neodbytní rackové. Jedeme a jedeme, kolem nás se míhá anglický venkov s malými obláčky-ovečkami na každé pastvině. Naším dnešním cílem je středověký hrad Warwick se svými strašidelnými starousedlíky a krásnými exteriéry, ze kterých historie dýchá na každém kroku. Po něm následuje Bardovo rodiště Stratford nad Avonou, jehož prohlídku zakončíme u kostela Nejsvětější Trojice. Pak už následuje poslední dnešní přejezd (a že jich bylo!) a konečně setkání s hostitelskými rodinami.
5. 11., den čtvrtý
Pořádně vyspaní a rozmazlovaní našimi dočasnými rodiči se znovu ráno potkáváme u našeho domku na kolech, který nás tentokrát odveze směr Liverpool. Ten je oproti včerejším městům méně historický, zajímavý program ale dohání počtem muzeí zejména v Albertových docích. Po procházce městem (a obligátní fotce s Brouky) nás zase čeká pořádná dávka historie, a to v kouzelném městečku Chester. Jeho maličké, ale o to malebnější centrum je plné všeho, po čem turistovo srdce touží, od kaváren po suvenýry, vše schované v hrázděných domcích. A ta katedrála!
6. 11., den pátý
Dnes přišel konečně čas na trekové boty a nějaké tu funkční prádlo, protože nás čeká NP Snowdonia! Předtím ještě stačíme zavítat na hrad Conwy z dob Edwarda I., kde si opravdu jeden připadá jako uprostřed historického filmu. Snowdonia nás přivítá slabým deštíkem (někteří neváhají a tasí v sebeobraně pláštěnky), ale chmury jsou předčasné, za chvíli už na nás mezi mraky pomrkává modrá obloha a celý výlet je jeden dechberoucí zážitek plný jezer, nazrzlého podzimního porostu a tyčících se kopců. Odpoledne pak zamíříme do městečka Caernarfon s dalším hradem (opět z dílny Edwarda Dlouhána), tentokrát stojícího jakoby mimochodem na náměstí. Zkrátka Wales, ale na to si člověk zvykne raz dva.
7. 11., den šestý
Tašky sbaleny, noví známí poobjímáni, deky a polštáře opět v pohotovosti – před námi je poslední den před finální cestou domů. Na nostalgii není čas, protože nás dnes nečeká nic menšího než historická perla Oxford! A že má opravdu co nabídnout: krásné kompaktní centrum plné tajemných uliček, kde by jeden čekal bradavické studenty za každým rohem, plné obchodů a kaváren ve stařičkých domcích. No a pak kolej Christ Church, kde strávíme čas mezi zdmi, kde dýchá živá historie ruku v ruce s moderním věděním dneška. Za okny historických budov koukáme na probíhající semináře, na schodech potkáme ledabyle polehávající studenty se stohy papírů pokrytými načmáranými výpočty, projdeme se Velkou Síní, která inspirovala tvůrce filmové série Harry Potter, v místní katedrále pochopíme, že zdejší dějiny vedou až k dávným Anglosasům. Po skupinové bojovce a povinném rozchodu na dosycení se místní atmosférou (a zejména nákupy proviantu na cestu zpět) se ve večerních hodinách zase uvelebíme na svých starých známých místech v autobusu, notně obtěžkáni dárky a dobrotami, a vydáváme se na celodenní cestu zpět domů.
8. 11., den sedmý
Střípky, dílky mozaiky v mlze mezi psem a vlkem: noční večeře na trajektu, bonusem v podobě červenky na palubě, ranní hygiena na jedné z mnoha generických benzinek, chuť pasty střídá chuť kávy, neklidné pospávání v roztodivných polohách, najednou zase nápisy, které přečtou i rozespalé oči, a už je zase večer a ta modrá budova je škola a támhle to auto za rohem jsou naši.
Rádo by se řeklo, že „doma nejlíp“. Teď po dlouhé cestě asi ano, ale kouzlo Anglie a Walesu jen tak nevyprchá.