Poslední společný školní výlet mají studenti maturitních ročníků za sebou. Jaký byl? Podle slov většiny z nich – skvělý. Počasí jim docela přálo, deštníky zůstaly nepoužité na ubytování, žádná akce neodpadla, divadla hrála, co měla. Že je Praha dražší lokalitou, to víme všichni, ale s tím se tak trošku počítá. Hlavně se nikdo neztratil, nebyl okraden, ani neplatil pokutu v metru, protože si nikdo jízdenku nezapomněl na ubytování (všichni si totiž letos stáhli aplikaci a mobil má student vždy u sebe). Pro nás učitele se stal tento tradiční výlet radostnou událostí.
Čím nás Praha okouzlila? Těžko říci, ale velká část ocenila komentovanou prohlídku Pražského hradu v podání mladého studenta práv Samuela, který byl skvěle připravený, vtipný a ukázal naší skupině zejména Katedrálu sv. Víta v celé její kráse. Možnost pokochat se výhledem z terasy Vladislavského paláce a následně se nechat průvodcem vyfotit jsme ocenili všichni.
Večerní představení Hamlet v divadle ABC byla příležitost zhlédnout moderní verzi světoznámého dramatu W. Shakespeara ve skvělém překladu Martina Hilského. Maturita se blíží, veškeré opakování jakoukoliv formou se hodí. Herci podali obdivuhodný výkon, především Ofélie uchvátila všechny diváky a zaslouženě sklidila největší potlesk.
Druhý den nás čekala prohlídka Malé Strany a Starého Města. Nedá se ani vyjmenovat, kolik památek jsme na cestě viděli, u kolika jsme se zastavili a obdivovali krásu vytvořenou minulými generacemi. Co nás uchvátilo? Nemusíme vysvětlovat, že Valdštejnský palác se svojí zahradou vyrazí dech každému, Muzeum Franze Kafky potěší milovníky jeho knih a povídek a slavná Kampa s Werichovou vilou či Sovovy mlýny, do kterých proudí davy turistů z celého světa, aby mohli s úžasem postát před plátny Františka Kupky, nás okouzlil rovněž. A co teprve procházka po Karlově mostě. Čtete správně – procházka, žádná tlačenice davem, jak jsme očekávali. Asi turisty výlet do Prahy v říjnovém měsíci neláká, a tak naše skupina může v klidu postávat u barokních soch, sledovat Pražský hrad v odpoledním slunci a fotit a fotit.
Následující kroky nás zavedly k místu loňské tragédie. Ano, stojíme před Filozofickou fakultou KU, černý prapor dosud připomíná události minulého roku. A hned za rohem jsme se zastavili u plakátů přilepených na zeď u Pinkasovy synagogy upozorňující na další tragédii, tentokrát na území Izraele.
V rychlém sledu procházíme starým židovským městem, prohlížíme si Staroměstské náměstí, míříme na Ovocný trh, aby se naše kroky tentokrát zastavily u Stavovského divadla a my si připomněli světovou premiéru Mozartovy opery Don Giovanni. Po zastávce u Domu Černé Matky Boží architekta Gočára zřetelně slyším neúprosné kručení z žaludků mnoha studentů, a tak je čas zajít na něco malého k snědku. Den nekončí, naopak pokračuje večerním představením v Národním divadle.
Národní divadlo, Hordubal Karla Čapka a skvělé herecké výkony. Mne uchvátila Zuzana Stivínová v roli Polany – nesmiřitelná, tvrdá a milující zároveň.
Poslední den je ve znamení Státní opery a Národního muzea. Bohužel čas je neúprosný, dvě hodiny na zhlédnutí tak rozsáhlé sbírky jsou téměř nicotné, ale vše se počítá.
Poslední sraz je u boxů na zavazadla a odjíždíme zpět do Brna. Ale užili jsme si to. Všichni.
Za Sekci ČJL zapsala Soňa Cupáková
A to bychom nebyli ani češtináři, abychom nevymámili ze studentů nějaké reportáže či básnické počiny. Jeden z nich přinášíme.
Praha bez prstů deště
Praha s paprsky slunce
Praha s líbeznými tóny pouličních umělců
Praha s vysochanými dušemi
Praha s Hamletem
Praha se Zlatou labutí
Praha se staročeským trdelníkem
Praha se slzami v očích
Praha s větrem ve vlasech
Praha s šumící a divokou řekou
Praha s procházkou po Malé Straně
Praha s nebem kalným
Praha s nočním životem
Praha s vůní starých časů a
tisíciletou historií
ale také
Praha s náručí otevřenou novým začátkům
