Slam poetry. Relativně nový žánr, kolem kterého u nás vznikla rozsáhlá komunita organizující vystoupení a soutěže a která postupně vygenerovala výrazné osobnosti. Mezi iniciátory zájmu o slam poetry byli i lidé jako Miroslav Balaštík (šéfredaktor nakladatelství Host a literární teoretik) nebo Martin Reiner (nakladatelství Petrov a Druhé město, spisovatel, básník a politik), k nejpopulárnějším slammerům patří například Anatol Svahilec, Dr. Filipitch nebo Bio Masha, jmenovat můžeme i autory-básníky, kteří se v rámci slam poetry nějak projevovali: ať je to Marian Palla, Ondřej Macl, nebo Ondřej Hrabal. Pokud posloucháte Michala Horáka nebo Pavla Čadka, vězte, že text populární písně „Prsa“ napsal Matěj Klusáček, pokud čtete fantastiku, román Tanec papírových draků napsal Petr Brožovský, oba také vítězové mistrovství republiky ve slam poetry pod pseudonymy Pan Fenek a Švéd. Slam poetry je jednoduše překvapivě živou a živelnou součástí české literární scény. Když už jsme jarní sérii autorských čtení zasvětili poezii, byla slam poetry logickou součástí celku.
I letos se ujal uvádění autorskými čteními protřelý student-moderátor Simon Klinga – a že bylo co uvádět! Do Bystrce jsme pozvali dvojnásobnou vítězku femislamu Karin Bílík Vápeníčkovou, která shodou okolností v roce 2023 vydala svou prvotinu, obtížně zařaditelnou knížečku Do puntíku. Text „pro malé i velké Benjamíny“, jak praví podtitul, pokládá mnohé základní otázky – a na některé se pokouší i odpovědět. Inspirace žánrem slam poetry je v mnoha pasážích na pomezí prózy a poezie silně přítomná. Než jsme se dostali ke knize, požádal moderátor autorku o představení slam poetry praktickou ukázkou. Zazněl slam Chtěla bych se zeptat a rozproudila se debata o slamování, o autorce, o psaní knihy. Karin Bílík Vápeníčková hovořila tak zajímavě, že byla až škoda rozhovor přerušit, ale čekalo nás ještě mnohé.
Vystoupili totiž nejen studenti z Křenky a Elgartky, ale i Benjamin Juráň, který v Bystrci učí latinu a shodou okolností se věnuje též slamu. Právě ten zaujal své žáky nejvíc v několika krátkých výstupech, v nichž improvizoval na slova zadaná publikem. Z Elgartky prezentovala svoji tvorbu Lenka Buchtová ze 3. B, jejíž báseň také otiskujeme:
Naděje
Čekala jsem na konci věků
ve školní chodbě na něco.
Na informaci o člověku,
snad na dopis či na zprávu…
Čekala jsem na konci věků
ve školní chodbě na něco.
***
Na konci věků šel jsem zimou
a všude kolem závěje.
Já šel jsem potmě, ulicí i v domě,
mě vedla slabá naděje.
Na konci věků šel jsem zimou,
však přede mnou šla naděje.
A šel jsem blátem, šel jsem trním,
protože, kdo jí ochrání?
Tak šel jsem za ní, šel jak slepý,
jako když mák vás omámí.
***
Čekala jsem ve školní chodbě,
to zrovna začal padat sníh.
A venku v tichém podloubí,
zšeřilo se a vzduch se zachvěl,
jako když půlnoc zatroubí.
Křenku zastupovali hned dva lidé z řad studentstva, Natálie Fialová ze 4.B a Igor Běloševič z 1.B. Zatímco Natálie Fialová prezentovala básnické texty, Igor Běloševič přečetl hororovou povídku o „skinwalkerech“, stvořeních, která zabíjí a následně na sebe berou podobu kořisti.
Po studentském intermezzu vystoupil ještě jednou Benjamin Juráň, zbytek večera patřil opět pozvané autorce, Karin Bílík Vápeníčkové. Až teď mě napadá, že kniha „pro malé i velké Benjaminy“ s vystoupením pana profesora Benjamina získává nové významy…
Nacpaná třída žáků, pedagogů i návštěvníků odcházela spokojená. Všichni zažili neobvyklý a jedinečný podvečer ve společnosti žánru, který je sice dynamický a aktuální, ale zdaleka ne všeobecně známý.
„Domácí“ fotogalerie (tedy z Bystrce) zde: https://photos.app.goo.gl/xc8Vdo5u7oEaRK5j6.
Další fotografie (autor: Jan Křeček) zde: https://photos.app.goo.gl/MdxtckbRxxv7uFbZA.