Stolní lampa, počítač, domovní zvonek, kávovar či tramvaj. Co že to mají tyto zdánlivě nesourodé pojmy společného? Ani jedno ze zařízení by se neobešlo bez dodávek elektrické energie. A jelikož jsme na Elgartce zvídaví a zajímá nás, jak funguje svět okolo nás, rozhodli jsme se rovnou dvě významné české elektrárny společně navštívit.
Na konci předposledního týdne před Vánoci jsme se tedy ráno sešli nabití energií před naším gymnáziem, odkud jsme dle plánu pohodlným objednaným autobusem vyjeli vstříc novému poznání. A hned úvodem je třeba uvést, že jsme s výběrem navštívených lokací nijak netroškařili. První navštívenou elektrárnou byla totiž jaderná elektrárna Dukovany, jejíž vyrobená energie má více než 20% podíl na veškeré elektrické energii, která se v Česku spotřebuje. Již po hodinové cestě nás paní řidička vysadila před branami dukovanské elektrárny, načež jsme společně zamířili do místního návštěvnického centra. Zde jsme společně zhlédli krátký úvodní film o základních principech provozu elektrárny a jejím celkovém významu na českém energetickém trhu. Po chvíli jsme od paní průvodkyně dostali brýle na virtuální realitu, prostřednictvím kterých jsme si mohli zázemí elektrárny „projít“ dle naší vlastní libosti. Ti odvážnější z nás měli možnost se skrze projekci pokochat výhledem do okolí z monstrózních chladicích věží. Následovala komentovaná prohlídka celého návštěvnického centra, během které jsme se dozvěděli mnoho zajímavostí o členění elektrárny, jednotlivých výrobních blocích i samotném způsobu, jak se energie z jádra získává.
S ohledem na časovou tíseň jsme se ale po zběžné individuální prohlídce museli s jadernou elektrárnou rozloučit, abychom po chvíli mohli při cestě autobusem shlížet z kamenité hráze další významné elektrárny – tentokrát však té vodní. Druhou zastávkou totiž byla vodní přečerpávací elektrárna Dalešice, kde se nás hned po příjezdu ujal vskutku zapálený pan průvodce, který na nás měl již při úvodním projevu mnoho záludných (nejen) matematických otázek. Dle jeho slov jsme při jejich řešení obstáli mnohem lépe než předchozí skupina návštěvníků z Jihlavy, což jsme (právem) považovali za významné vítězství naší jihomoravské metropole. Plni dobrého pocitu z úspěchu jsme se, pozorujíce vyřazenou Francisovu turbínu umístěnou kousek od vstupu do areálu elektrárny, zvolna přesunuli do budovy místního návštěvnického centra, kde jsme zhlédli další krátkou projekci, tentokrát ve jménu dalešické elektrárny. Dozvěděli jsme se, jakým způsobem reguluje elektrárna momentální přebytek, nebo naopak nedostatek elektřiny v oběhu, případně jak je dalešická elektrárna spojená s vodní nádrží Mohelno a nám již známými Dukovany. Po projekci jsme si nasadili bezpečnostní helmy a vyrazili vstříc prohlídce zázemí elektrárny. Hlavním bodem prohlídky byla bezesporu centrální hala s dvěma kolejnicovými stropními jeřáby, na jejichž výrobě se podílela mimo jiné i Královopolská strojírna u nás, v Brně. Bohužel, ani zde nám čas nedovoloval zdržet se déle, tak jsme opět naskákali do autobusu a vyrazili domů. Sice se říká, že „Nejen chlebem je člověk živ“, ale našim hladovějícím útrobám jsme to nevysvětlili. V Dalešicích jsme se tedy zastavili a v místní hospůdce ukojili náš hlad. V předvánočním období většina z nás nepohrdla výborným vepřovým řízkem s bramborovým salátem, který byl jen pomyslnou třešničkou na dortu jinak vskutku povedeného výletu.
Do Brna jsme sice přijeli unaveni, leč syti po stránce stravovací i vědomostní. Opět jsme se dozvěděli mnoho zajímavých věcí a osvojili si spoustu nových poznatků, ale především – celý den jsme si společně náramně užili, a o tom to tady, na Elgartce, taky je.
Matyáš Kirchner, 4.C
