Krátké povídání o původních plánech
Je to zvláštní: v původním plánu je vždycky něco jiného, než co se pak stane. V původním plánu je naučit se na test včas. V původním plánu je přijít na schůzku s rezervou. V původním plánu… v původním plánu bylo napsat článek co nejdřív po každém ze čtyř autorských čtení. Jenomže… víte, jak to je. Hej, hou, plány jdou, člověk míní, pámbu mění, nějakým záhadným způsobem to nevyšlo – a už uběhlo drahně času. Přitom byla všechna čtení tak povedená, že je škoda, aby o nich svět nic nevěděl. Velký světe, zde máš čtyři v jednom!
4. 10. 2022
Vendula Borůvková na Gymnáziu Křenová
Fotky a video zde: https://photos.app.goo.gl/3F12syr9AJWVoVRK9
„Hrajte LARPy. Tam si člověk vyzkouší úplně všechno!“ říká Vendula Borůvková a v očích jí zajiskří. Na tvářích přítomných se zablesknou náznaky úsměvů, v mnoha hlavách rotují kolečka možností: to bych mohl zkusit! Zjistím si o tom víc! Je 4. října 2022, jsme na čtení Venduly Borůvkové na Křence. Není nás tu mnoho – a přitom před námi sedí laureátka ceny Magnesia Litera za knihu pro děti a mládež, šéfredaktorka časopisu 100+1 historie, autorka divadelních her a LARPů… prostě veskrze zajímavá osobnost.
Moderátory Amálii Horákovou a Michala Netíka nevyvedla z míry ani přítomnost pana ředitele, na úvod představují koncepci autorských čtení a zvou „předskokanky“. Z důvodů nemoci se nemohla dostavit studentka z Bystrce, naštěstí jsme zvládli najít důstojnou náhradu – jen jsou všechny autorky z Elgartky. Lenka Buchtová z druhého ročníku čte svoje básně, některé vážnější, jiné publikum rozesmějí, některé ve volném verši, ale převážně psané vázanou řečí a rýmované. Maturantky Andrea Zábojníková a Adéla Přerovská čtou dohromady, protože jejich text vznikl jako společné dílo – Adéla napsala „normální“ slohovou práci, Andrea ji vzala a udělala z ní veršovaný epos psaný desatercem. Tento tradičně jihoslovanský nerýmovaný verš o deseti slabikách (většinou psaný trochejem) si upravila – rým tvoří výraznou část textu. Je zajímavé pozorovat vztahy mezi původním textem a navazujícím eposem.
Pak už moderátoři představují Vendulu Borůvkovou. Ta si zcela neformálně přitáhne připravený stolek blíž k publiku, nachystanou židli zcela ignoruje, sedne si na stůl – a začne hodinová one-woman-show, která… vlastně není show. Je to komorní povídání pro přátele, najednou nejsme ve škole, jsme někde mimo čas, jen tak, s lidmi, kteří mají společné zájmy… a povídáme si. A je nám vyprávěno. A vzpomínáme, přestože první roky Československa jsme nikdo nezažili. Autorka čte z oceněné knihy 1918 aneb Jak jsem dal gól přes celé Československo, my ji s úsměvem a spokojeným pokyvováním hlavami také oceňujeme a společně s malým Jendou pozorujeme vznik samostatného státu, k jehož největším problémům patří, že si Jenda nemůže v klidu zahrát fotbal s kamarády.
Foto: Karel Horák
11. 10. 2022
Tereza Kadečková na Gymnáziu Brno-Bystrc
Fotky a video zde: https://photos.app.goo.gl/KVa93je2FrVHx6C36
Další zde: https://photos.app.goo.gl/FdynMT6EjuiSKtn8A (Karel Horák, Gymnázium Brno-Bystrc)
Černý stolek s jedinou nohou připomíná chaloupku na kuří nožce. Na stolku váza s květinami, několik sklenic s vodou a talíř s pochutinami. Kolem stolku čtyři žluté židle a na nich protagonisté druhého autorského čtení: vpravo z pohledu diváků moderátoři Simon Klinga a Daniela Hoření, vlevo studentky Natálie Kumanová a Naděžda Afanasyeva, uprostřed v růžovém tričku, které nápadně připomíná obálku jejího románu O dracích a Sedmi, Tereza Kadečková.
Bystrc ovládla fantastika. Nejen vzhledem k pozvané autorce: i Natálie Kumanová z Křenky a domácí autorka Naděžda Afanasyeva četly texty, kterým fantastické rysy dominovaly. Celou akci si vzali do parády moderátoři a nutno říci, že vládli rukou železnou – diskuze s Terezou Kadečkovou místy připomínala spíše výslech. Jenomže tohle je jeden z cílů autorských čtení: aby si studenti vyzkoušeli něco, co pravděpodobně nikdy nedělali – v tomto případě moderování.
Tereza Kadečková je povoláním učitelka, takže prostor zaplněný do posledního místečka studenty zvládla bez sebemenšího zaváhání. Byla zábavná, upřímná, „normální“ a lidská, čímž mohla některé ostýchavější motivovat k dalšímu psaní. Představila své dva romány, O dracích a lidech a O dracích a Sedmi, aktuálně dodáváme, že mezitím vyšla v nakladatelství Golden Dog severskou mytologií inspirovaná próza Ve větvích Yggdrasilu.
O dojmu, který autorka zanechala, nejlépe vypovídala rozsáhlá diskuze po konci čtení (o improvizované autogramiádě ani nemluvě). Jak se píše fantasy? Jak začít psát? Jak je to se soutěžemi a s publikováním? Tereza Kadečková neúnavně odpovídala na zvídavé dotazy, přestože ji čekala ještě náročná večerní cesta zpět do Hradce Králové.
18. 10. 2022
Irena Dousková na Gymnáziu Elgartova
Fotky zde: https://photos.app.goo.gl/UQPDW7PbNuoUgWPKA
Těžko si vybrat odlišnější typy. Oba četli básně, ale tím podobnost končí. Klára Rašková z Bystrce připomněla dávné časy české poezie a přednesla baladu Královnička, která si nezadala s těmi od Goetha nebo Erbena (které oba zmínila jako inspiraci). Pravidelný verš i rýmy, pochmurný děj („shazuje šátek, z šátku jsou cáry, / panenka pomýšlí na pohřební máry“), archaické výrazy jako doubrava nebo šalba, zdrobněliny… v Kytici by se Královnička neztratila.
Jáchym Kemza z Křenky si publikum připravil už na začátku: „Já píšu takovou avantgardu, takovou nekonvenční poezii. Nedivte se, že tomu nerozumíte, já většinou taky ne.“ Následně se předvedl vycizelovanými slovními hříčkami a nápaditými texty založenými na zvukových shodách. Ostatně ze sledů slov jako „Potkane! Krase, krese, kryse, krose, kruse! Ekrazitu kuse! Hnuse!“ nebo „Kolikrát kát se zkusil kat“ z básně Zapomenuté vzpomínky zneuctěné ryby si jistě dokážete udělat obrázek i sami.
Pak už moderátor Marcel Kratochvíl krátce představil Irenu Douskovou a ta začala číst. Vybrala úryvek z Rakviček (Druhé město, 2018), což sice nebyla autorčina nejnovější kniha (tou byla povídková sbírka Konec dobrý, která byla za rok 2021 v užším výběru ceny Magnesia Litera za prózu), ale tematicky byla bližší studentům, neboť ústřední postavou je dvacetiletá Róza. Čtení bylo svižné a prokládané smíchem početného publika, jen občas narušované hlukem z ulice. Příště musíme vybrat učebnu nasměrovanou do dvora.
Diskuzi otevřel moderátor několika otázkami, mimo jiné na účast Ireny Douskové ve sborníku Krvavý Bronx, když už Elgartka leží na okraji brněnského „Bronxu“, hojně ovšem přispělo obecenstvo a spisovatelku pustilo až po důkladném, více než půlhodinovém výslechu. Zajímalo nás všechno, od ilustrací přes psací rituály a oblíbené autory až po dotaz na možnost zasahovat do divadelních adaptací. Kdyby Ireně Douskové nejel vlak, asi bychom mohli ještě dlouho pokračovat v některém z přilehlých restauračních zařízení.
25. 10. 2022
Kateřina Koutníková, Klára Goldstein + open mic, Gymnázium Elgartova
Fotky zde: https://photos.app.goo.gl/71wXcR5TriXYjZo77
Přiznám se, měli jsme obavy. Popelka české literatury, poezie, navíc v úterý odpoledne, těsně před začátkem podzimních prázdnin… Přijde někdo? Přišel. Kromě Kláry Goldstein a Kateřiny Koutníkové, dvou výrazných tváří současné české poezie, se objevilo i nějakých patnáct návštěvníků, kteří si našli cestu do učebny 111.
Čtení probíhalo odlišně od tří předchozích. Nebylo možné použít koncept „předskokanů“ z řad studentstva, všechny školy se už ve vysílání svých literátů vystřídaly. Zato byly hned dvě autorky. Navíc jsme v polovině nabídly tzv. „open mic“, tedy prostor, ve kterém mohl se svými texty vystoupit kdokoliv z příchozích. A místo moderátorů ze studentských řad usedl na horkou židli vyučující z Elgartky a organizátor autorských čtení, Jan Křeček, shodou okolností též pisatel tohoto textu.
Obtížně se mi odhaduje, jaké čtení bylo, když jsem byl na pódiu. Struktura byla jasná: povídáme si s autorkami na různá témata (jaký mají vztah k hudbě, když má ve sbírce Deště Maierniggu Kláry Goldstein každá báseň název dle tóniny a když se sbírka Kateřiny Koutníkové jmenuje Nechte mě bigbít, jak to měli s poezií na střední škole, když už jsme právě na střední škole, jak jejich básně vznikají…), po několika otázkách následuje čtení textů, načež si zase povídáme. V první polovině četla Klára Goldstein texty ze svých sbírek Milíře, Kenotaf, Falkenfrau a Deště Maierniggu, ve druhé polovině četla Kateřina Koutníková ze sbírky Nechte mě bigbít a z rukopisu.
Poetické odpoledne jsme rozdělili přestávkou a zmíněným open micem. Našel se jeden odvážlivec, byl jím Marcel Kratochvíl, který je studentem maturitního ročníku na Elgartce a který týden předtím moderoval autorské čtení Ireny Douskové. Hodilo se to ze dvou důvodů: jednak byly básně obou pozvaných autorek proloženy prózou, jednak se povídka Němčina – pojednávající, jak jinak, o hodině němčiny – přímo hodila do prostředí školy.
Obě autorky zanechaly dojem, který si ze školy asi neumíme odnést. Myslíme si, že poezie je složitá. Že jí nerozumíme. Že ji nikdo nečte. Jenomže… někdy stačí to zkusit. Zaposlouchat se. Zajít na autorské čtení, abyste poezii slyšeli, viděli, zažili. Tak zase příště na některém z brněnských gymnázií…
