Lze si snad připomenout kulaté, již třicetileté výročí vzniku samostatné České republiky lépe než ohlédnutím se za historickými reáliemi její předchůdkyně, ČSSR? Patrně každý z nás by na tuto otázku odpověděl rozdílně. Přesto jsme se v rámci gymnázia k jedné takové připomínce odhodlali a uspořádali jednodenní výlet do Valtic spojený s návštěvou tamního Muzea železné opony, tedy jednoho z neslavných výdobytků tehdejších vládních kruhů.
Společně jsme se tedy ve čtvrtek 5. 1. 2023 brzy ráno sešli na brněnském Hlavním nádraží, odkud jsme, mnozí z nás ještě rozespalí, vyrazili vlakem „Moravan“ do jihomoravské Břeclavi. Po přestupu na místní osobní vlak a další půlhodinové jízdě jsme za bubnování dešťových kapek do střechy vagónu vystoupili v naší cílové stanici ve Valticích. I přes mírnou nepřízeň počasí jsme se přemohli a vyrazili pěšky směr muzeum. Během cesty k našemu cíli jsme měli možnost kochat se všudypřítomnými vinohrady, popřípadě pozorovat neméně zajímavá, leč potemnělá panoramata nedaleké Pálavy.
Mírně promrzlí a ošlehaní poryvy větru jsme zanedlouho dospěli našeho kýženého cíle, kde se nás po chvíli ujal pan průvodce, valtický rodák. Hned z úvodu jsme byli obeznámeni o základních společenských problémech, kterým museli místní obyvatelé pohraničí během bezmála čtyřicetileté doby totality čelit. Před zesilující se nepřízní počasí jsme se po chvíli ukryli do budovy muzea, kde sice nebylo tepleji než venku, ale v němž jsme měli možnost zhlédnout různé dobové artefakty spojené s místní historií, počínaje předměty denní potřeby a konče policejními uniformami nebo ukázkou dobové vyšetřovací kanceláře – každý si tu zkrátka našel něco, co jej zaujalo. Perlou celé expozice byla pro mnohé z nás dobová vězeňská cela, kde se někteří nechali na chvíli zamčít – pohotovější z nás si samozřejmě neopomenuli své „pykající“ spolužáky vyfotografovat a humorné snímky vystavit na třídních nástěnkách.
S blížícím se časem odjezdu našeho vlaku do Brna jsme museli tuto dříve zapovězenou oblast opustit a vydat se zpět domů. Cestou vlakem jsme přemýšleli o zážitcích a dojmech, které v nás exkurze vyvolala. Několika z nás v mysli utkvěl také pohled na starou a nevzhlednou budovu bývalé ubytovny pro pohraničníky, stojící v těsné blízkosti muzea – obdobně zchátralé jako celá komunistická minulost našeho státu.
Matyáš Kirchner, 3.C