AUSCHWITZ - OSVĚTIM
Před druhou světovou válkou se v Osvětimi nacházely kasárny polské armády. Po přičlenění města k Německé říši se z areálu stal koncentrační tábor Auschwitz I, který se později stal součástí komplexu nacistických koncentračních a vyhlazovacích táborů Auschwitz I, II, a III.
Je čtvrtek 10.11., v dějepise probíráme druhou světovou válku a právě dnes nás čeká exkurze do koncentračního a vyhlazovacího tábora – Osvětim a Březinka, které se staly smutnou, leč neopomenutelnou součástí této válečné éry. V Polsku je dnes slunečno. U vstupu dostáváme (po všech kontrolách) sluchátka a podle pokynů naší česky mluvící průvodkyně s výrazným polským přízvukem si je nasazujeme. Prohlídka tábora je tichá, výklad ve sluchátkách provází šumění přístroje a dodává tím celé prohlídce zvláštní nádech. Procházíme branou s nápisem “Arbeit macht frei”, kolem místa pro orchestr pak míříme k jednotlivým blokům. V některých jsou staré fotografie pořízené buď tajně vězni, nebo zcela cíleně nacisty. Často zachycují výstup Židů z vagonů, zabavování jejich věcí a cestu matek s dětmi k plynovým komorám. Nechybí ani fotky vězňů: Židů, Romů a politických odpůrců. V blocích jsou k vidění předměty zabavené vězňům, boty, oblečení, hračky, brýle… Většinu z nás hodně zasáhla vitrína plná lidských vlasů, které byly lidem stříhány často až poté, co zemřeli v plynových komorách. Po Osvětimi nás čeká ještě prohlídka druhého tábora – Březinky. Ten je autentičtější než Osvětim, především proto, že kromě památníku obětem, který byl vystavěn až po válce, je většina tábora (nebo spíš toho, co z něj zbylo) v původním stavu. Začíná být šero a zima. Následujeme naši průvodkyni k bývalým ,,sprchám”, které sloužily jako plynové komory. Odtud pak procházíme mezi jednotlivými dřevěnými baráky až k jednomu, který je možné si prohlédnout i zevnitř. Vidíme především dřevěné pryčny, které sloužily jako postele, všechno je stísněné a tmavé. V tomto táboře také působil doktor Josef Mengele, který na svých obětech zaživa prováděl své pokusy. Tábor opouštíme za soumraku, naposledy vrháme pohled na táborovou bránu a koleje vedoucí dovnitř, za kterými se teď po nebi pomalu rozlévá rudá zář zapadajícího slunce. Jsme sklíčení, fotit se nám tentokrát nechtělo. Jen pozvolna se vracíme do reality a nesměle se začínáme spolu bavit.
Napsala A. Rašová