Článek o autorském čtení Milana Uhdeho byl trochu ctnost z nouze – bylo to napsané mnoha lidmi poněkud hekticky, ale výsledek byl vlastně dobrý. Natolik dobrý, že jsme se rozhodli tuto znouzectnost zopakovat. To máte jako v jazzu: když zahrajete špatný tón jednou, je to chyba. Ale když jej párkrát zopakujete, je to záměr, styl a získává to zcela nové a netušené obzory. Článek o autorském čtení Michala Ajvaze napsala Markéta Zachová, která čtení organizuje a na Klasickém a španělském gymnáziu v Bystrci učí český jazyk a literaturu a hudební výchovu.
Tak jsme tady s dalšími referencemi! Jste zvědavi na to, jak probíhalo druhé autorské čtení z projektu „Čtyři školy, čtyři spisovatelé“?
Kdybych měla celý úterní podvečer shrnout do jednoho slova, které nás po celou dobu provázelo a jednotlivé příspěvky – byť neplánovaně – dokonce trochu propojilo, bylo by to slovo cestování.
Nejprve jsme „cestovali“ (spíš plynuli) spolu s vodním tokem a obdivovali krásu „obyčejné“ vody ve spoustě jejích proměn v příspěvku Lucie Braunerové z bystrckého gymnázia. S dalším „předskokanem“, Michalem Pazderou z Křenky, jsme se dostali ve vesmírné lodi až do vzdálených galaxií.
Posléze štafetu převzal Michal Ajvaz. Četl nám první dvě kapitoly ze svého zbrusu nového románu Města. Seznámili jsme se s hrdinou – vypravěčem, který vzpomíná na své mladistvé plány a nejlepšího kamaráda. Po čtení jsme se od autora dozvěděli, že kdyby bylo možné číst dál, dostali bychom se s vypravěčem postupně na různá místa, procestovali bychom kus světa – polskou Lodź, New York, Tokio, Los Angeles i švédský Stockholm.
Zajímavá byla i beseda týkající se vlastní autorovy tvorby. Spisovatel nám prozradil, že v jeho případě začíná práce vždy od prázdného bodu, bez plánu, ale spíš z jakéhosi vnuknutí, že by mohl napsat třeba o nějakém konkrétním místě, kde byl a kde se mu místo otisklo natrvalo do mysli svou jedinečnou atmosférou. A z genia loci se najednou, pozvolna začne rodit příběh… (Ale pozor! Je potřeba mít černou propisovačku. :-) ) Takových míst (a měst) má Ajvaz v zásobě spoustu a zdaleka nejde jen o Prahu – takže se máme v jeho tvorbě ještě na co těšit.
Čas při povídání příjemně plynul. Když už jsem s kamarádkou budovu gymnázia po čtení opouštěla, ještě jednou jsem se ve dveřích s autorem srazila. A cestování se opět připomnělo.
„Nevíte, prosím vás, jak se odtud dostanu na Dolní nádraží?“ ptal se Ajvaz. Poradily jsme mu. Třeba i tady – na některém místě Brna – najde Michal Ajvaz inspiraci pro další příběh.
„Tak šťastnou cestu, pane spisovateli!“
A vy, čtenáři, se vydejte na cestu také – a to za čtrnáct dní až do Bystrce na čtení Tomáše Zmeškala.
Kompletní fotogalerii najdete zde.
Teď to možná vypadá, že jsme vás oproti minulému textu, který psali čtyři vyučující ze tří různých škol, ochudili. Ale není tomu tak! Pavlína Ježková z Křenky přispěla kladným hodnocením (cituji: „Nějak nevím, jak to pojmout, co vlastně (do)připsat. Když to Markéta napsala tak hezky a vlastně shrnula celý podvečer…“) a Slovaňák přispěje fotkami. Takže spolupráce krásně funguje a – abychom zakončili v tradičním duchu – jsme sice trochu rivalové, ale především se máme rádi!