Každá škola je hrdá na své aktivní studenty. A pokud se studenti dokáží zmobilizovat v náročnějších časech, je to ještě lepší. A možná je tohle i trochu apel na vyučující, aby byli shovívaví. Nevíme, co všechno dnes žáci dělají, nevíme, jaká je jejich rodinná situace – a nevíme, kdo nám třeba jednou zachrání život díky tomu, co se v této době naučí.
Adam Stanislav ze 3. B je v centru dění, pomáhá, pracuje, ale zvládá při tom i školní povinnosti. Nechte se jím inspirovat.
Můj běžný týden v současném nouzovém stavu
Můj běžný týden v současném nouzovém stavu probíhá velmi zvláštně, neorganizovaně a hlavně se pořád mění. Jelikož jsem záchranář u Vodní záchranné služby a zdravotník u Českého červeného kříže, je té práce opravdu hodně. A jelikož se současná situace neustále vyvíjí, nikdy nevím, co budu dělat další den.
V současnosti sloužím na krizové lince Jihomoravského kraje, kterou jsme zřídili s krizovým štábem. Jsem zde jako zástupce Českého červeného kříže. Poskytujeme zde lidem všechny informace, které potřebují. Volají nám sem lidé, kteří jsou nemocní, v karanténě, lékaři, kteří potřebují ochranné pomůcky, lidé, kteří se vracejí ze zahraničí, anebo senioři, kteří jsou sami a potřebují se jen někomu svěřit anebo si popovídat. Současně s krizovým štábem koordinujeme lidi, kteří se vracejí ze zahraničí anebo se chtějí ze zahraničí vrátit, ale nemohou, protože jsou třeba na druhé straně země. A jelikož nefunguje běžná letecká doprava, není to tak jednoduché. Zařizujeme svozové autobusy pro občany Jihomoravského kraje a radíme jim, jak se mají chovat a co mají dělat pro to, aby se mohli vrátit zpět do své vlasti.
Nyní zajišťuji také zdravotnický dozor nad osobami, které jsou bez domova a jsou v karanténě anebo jsou pozitivní na nemoc Covid-19. Jsou ubytovány na jedné brněnské ubytovně, aby případně nemohly nakazit nikoho z dalších občanů. Ta práce je opravdu velmi psychicky náročná, protože mám strach, abych se nenakazil i já, anebo abych neudělal nějakou chybu, kvůli které by se těm lidem třeba ještě přitížilo. Je to i poměrně fyzicky náročné, protože starat se o někoho, kdo je nemocný, a sledovat jeho zdravotní stav v ochranném obleku, respirátoru a ochranných štítech je namáhavé.
S Vodní záchrannou službou stavíme zázemí pro IZS na hranicích a poskytujeme naše prostředky, jako třeba auta VZS a zdravotnické prostředky pro odebírání vzorků u lidí, kteří by mohli být nemocní. Do toho všeho, taky musím občas chodit do práce, protože hypermarkety jsou stále otevřené a lidé mají stále hlad. Trošičku mě mrzí, když vidím, jak je v těch obchodech narváno a jak jsou lidé kolikrát velmi lhostejní k dodržování pravidel, která nařídila vláda. Na školu mi mnoho času nezbývá, ale myslím si, že všechno stíhám. Úkoly, které mám splnit, se snažím vždy splnit, ačkoliv mnoho navíc toho neudělám, to je pravda.
Pokud se můžete stát dobrovolníky u nějaké organizace, tak do toho běžte! Stojí to za to! Nemusíte nutně obětovat svoje zdraví, stačí když se třeba zapojíte do šití roušek, anebo když se zeptáte svých sousedů, kteří jsou senioři, jestli nepotřebují dovézt nějaký nákup anebo nepotřebují s něčím pomoc, protože právě tihle lidé jsou nejvíce ohrožení.